Deník zoufalce (část třetí a taky dost zoufalá)

23. prosince 2015 v 10:29 | Leaness jméno mé! |  Deník zoufalce
Dobré ráno, přátelé. Imaginární přátelé.
Jsem zoufalá. Naprosto. Dnes je 23. prosince a já nemám zabalený dárky. Proč? Nechuť k vánočním svátkům. Poslední roky byly Vánoce naprostým fiaskem a letos tomu nebude jinak.

Problém číslo jedna

Vrátila se osoba z článku / Cesta, která nemá konce /. Mrkáte, co? Mnozí si stále můžou myslet, že osoba byla smyšlená, ale nebyla a právě teď se vrátila. Beze slova, bez omluvy. Utrpením je sdílet s ní (budeme jí řikat A) jednu místnost. Uvědomila jsem si, že ačkoliv byly dny, kdy jsem si svérázně přála, aby se naše A vrátila, dneškem si nepřeju nic jinýho, než aby zůstala někde, kde by mohla žít sama. Přesně tak, jak si přála. Jsem si jistá, že kdyby tohle četla, tak jí to ublíží. Stejně tak, jak ublížila mně - její slova a její činy, kterým ubližovala druhým. Má dobrácká duše by se hroutila a vzala jí zpátky, ale moje další duše - to jest ta vzteklá by řvala každým dnem hlasitěji a hlasitěji.
Možná si říkáte, že jsou Vánoce a všechno by mělo být o odpuštění - ale odpuštění tu je poněkolikáté a stále zoufalé.


Problém číslo dvě

Poslední dva měsíce jsem sdílela kamaráda, který mě pokaždý rozesmál svou ironií (můžeme mu říkat M). A znáte to, jakmile si je člověk blíž a blíž, tak se prostě vždycky stane něco, co se totálně pokazí . Nechci říkat, že pocit (nebo snad cit) byl jednostranný. Protože nebyl jednostranný. A kvůli tomu tady teď sedím s pocitem ztráty. Sedím tady a piju čaj, abych se mohla uklidnit. Ale zajímavý je, že ve mně přežívá velice zvláštní pocit. Jako když se doma necítíte jako doma - a nebo jako když dýcháte, ale máte pocit, že se udusíte. Nechci vám tvrdit, že je to kvůli M - možná je, ale jen z části. Ta druhá část, kvůli které se cítím hůř, se nazývá písmenem A.



Problém číslo tři

Existenční rodina se opět rozpadla. Písmeno E si věci balí stejně rychle, jako opilec kterej přichází z hospody a snaží si sundat boty. Pomalu a ještě víc zoufale.


Proč?

Proč to píšu sem? Jednouše. Blog je stránka o mně ( egoistický já se dere na povrch). Možná to tu chci mít, abych se mohla za pár měsíců tlouct do hlavy a brečet nad tím, co hnalo mé mladé já nad tím, abych zveřejňovala svoje starosti pro veřejnost. Tímto já končím, aspoň dnes. Jdu balit dárky - a že se k sakru budu vztekat nad tím, že mi to nejde a nejde.

Přeju vám krásné svátky, imaginární přátelé!


A na závěr sem šoupnu mojí oblíbenou písničku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Just Blaze Just Blaze | 26. prosince 2015 v 11:17 | Reagovat

Možná znáš takový ten pocit, kdy se ti něco moc líbí, ale nenajdeš přesná slova, netroufneš si to celé nějak komentovat, protože bys to celé jenom pokazila. Na druhou stranu chceš "to všechno" nějak ocenit, dát znamení, že je to prostě skvělé...

Tak asi takový pocit mám u tvého článku :)

2 Leaness Leaness | Web | 26. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

[1]:  Ááá, jsi má spřízněná duše! Jsem opravdu moc ráda, že se ti moje články líbí ( i přesto, že se drží egoistického schématu - a to o mně! :-D ) Přeji ti krásné svátky a rozhodně sem ještě přijď! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama