Listopad 2015

O tom, jak jsem se málem rozbrečela u stromku

29. listopadu 2015 v 21:02 | Leaness jméno mé!
Dneska je 29.11. 2015 a u nás na vesnici (už víte, že jsem sedlák, že ano?) se rozsvicel stromek! Musím vám předem říci, že jsem byla na besídce pomáhat starším. Za úkol jsme měli roztancovat děti (kdyby jste mě viděli, jak tancuju, tak byste rozhodně chtěli tancovat taky). Přátelé! Já z těch dětí vyrostu - nejsem si jistá, ale příjdou mi rok od roku línější nebo snad /stydlivější/. Mohla bych vám vyprávět o tom, jak to stojí jako prkno - a nebo řve. Fakt řve! Do kolen jsem šla, když na mě ukázal náš rošťák z vesnice fakáče! B-e-z-e s-r-a-n-d-y.
Každopádně naše vesnice naplánovala nádherný rozsvícení stromečku, který se sice asi ani za mák nepodobá tomu na Staromáku, ale rozhodně má taky svoje schované kouzlo (svítí to a účel to prostě splní!).

Chci s vámi rozebrat vzpomínky, který se člověku zaseknou v hlavě a vždycky se najde nějaký spouštěč, který vám tu scénu přehraje jako v nějakým dost kýčovitým filmu. Zrovna dneska se mi jeden moment dost dobře zasekl v hlavě. Kousek od stromu byly natáhnutý bedny s hudbou. Musím vám říci, že na úvodní rozsvícení prostě pustili božskýho Káju! Chyběl sníh a na stopéro vím, že bych začala brečet, jak malý dítě, co vidělo čerta a nebo taky mě, žja! V jednom článku jsem vám popisovala to, že mám dvě nejlepší kamarádky - a s nima jsem ten zážitek sdílela. Byla zima jako prase, mrzly mi prsty u nohou a potok z nosu jsem si neustále utírala do rukávu, ale i přesto bych byla ochotná tam zůstat i celou noc. Je to přesně ten moment, kdyby jste udělali všechno proto, aby jste zastavili tu chvíli a žili jí naplno.


- dávám sem obrázek, který je obšlehnutý z weheartit, ok?

Čirou náhodou jsem si vzpomněla na další chvíle. Třeba na tu, když mě sourozenci zavírali do peřiňáku (nemůžu si pomoct, ale prej sem byla fakt prudič - to jsem do dneška). Taky jsem si vzpomněla na chvíli, kdy mi moje babča četla pohádky. Krásná představa o tom jak naivní a mladí jsme byli - a přesně tohle si budeme říkat i za pár let. Naivní a mladí. Šílení a krásní.

A právě proto jsem si začala uvědomovat a vzpomínat na ty lepší momenty, na který je radost pomyslet, protože ty s náma zůstanou navždycky, ať se nám přihodí cokoliv - a v tom je ta jedinečnost.

A mám tu otázku také pro vás - Jaký moment se vám v blízké době uchytil v hlavě?
A jaký moment tam budete mít snad už navěky?

PS: je čas na písničku tejdne, kamarádi!



Je to krátký článěk - já vím! Ale chtěla jsem, aby jste věděli, že jsem na vás nezapomněla!
Mějte se krásně a snad se v týdnu uvidíme u temátu týdne! S láskou vaše Leaness!

6 zahraničních hudebních skvostů

26. listopadu 2015 v 16:43 | Leaness jméno mé!
Ahoj!
V dnešním článku chci rozebrat mých deset absolutně nejlepších písniček. Je mi jasné, že mé imaginární čtenáře posunu o kousek napřed v mém poznání, protože podle mě ( pozor, teď ze mě výjde něco opravdu rozumného ), se dá poznat i kousek povahy člověka! Takže jdeme na to!

1. SAM SMITH - STAY WITH ME


Každý člověk prostě musí mít rád pomalé písničky! A řeknu vám, jak jsem se s touto písničkou seznámila. Tato píseň byla pokud se nepletu uveřejněna něco kolem března 2014 jako rádiová novinka (LOL - nenávidím rádiové novinky). Moje štěstí tkví v tom, že tyto písně se stanou mými oblíbenci třeba až po roce. Přesněji řečeno březen 2015 - školní zájezd do Anglie ( dvě nejlepší kámojdy kolem krku ). Můj sen o Anglii se splnil a když tahle písnička zahrála v autě pana Akerse ( náš PAN táta na pět dní ), tak jsem absolutně měla chuť plakat ( jsem fakt blbec, co?). Pokud by byl zájem o článku z Anglie - tak napište! Sesmolím a rozhodně popíšu moje trapasy na jiné půdě než na té naší rodné!

2. Slipknot - Snuff


Musím vás seznámit s ?rockovou baladou? od milé kapely Slipknot, kterou především nejspíš poslouchá panské obecenstvo ( samozřejmě na to ohledy neberu, protože jí můžu taky!). Poznamenám, že balady jsou mojí srdcovkou už delší dobu a tahle zůstane v paměti snad navždycinky! ( prostor na trapný slovo :-D) Když máte sentimentální náladu, tak vám i ta slzička ukápne.


3. Ed Sheeran - I See Fire


Dlouhou dobou jsem byla celkově znechucená z narůstající popularity tohoto slavného zrzečka. Vlastně jsem nebyla tak jistě znechucená jeho osobou jako spíš tím, že jeho písně byly cpány na každý roh. Jenže prostě jsem nedokázala odolat a musela jsem si pustit další pomaloučkou a zlatou písničku z Hobita! Jak autentické (má výška se zastavila na 155 cm). Nemůžu si pomoct, ale první záběry mi připomínají Irsko - tam se taky rozhodně chci podívat!


4. Hozier - Take Me to Church




Tohle je prostě irskej zpěvák! Nemusím vám prostě říkat, že jeho hlas je něco docela výjimečného pro moje ouška. Má další písničky, které se vám zaryjou do paměti - třeba geniální From Eden, Work Song a Someone New s geniální Natalii Dormer ( hrající ve Hře o trůny, prosím!)


5. Three Days Grace - I Hate Everything About You



Pokud se mě někdo zeptá, jaká rocková kapela patří mezi mé přednější, tak rozhodně napíšu celkem profláklou Thee Days Grace. Myslím, že nějaká většina jí bude znát z nějakého filmu - nemůžu si vzpomenout z jakého. Filmy nejsou mojí zrovna silnou stránkou. (TELEVIZI ale máme prosím vás!)


6. Depeche Mode - Enjoy The Silence




Takhle píseň už má pětadvacet let! Ne, že by mi bylo přes dvacet, ale ruku na srdce - kdo tuhle písničku nezná?
Moje malé já si pamatuje trsající a slintající dítě v autosedačce. Zlaté a sladké časy, co?



To je zatím mých 6 nej, které se zatím drží v mém přednějším playlistu. Samozřejmě, že někoho tento článek zajímat opravdu nemusí, ale moje osoba měla strašné nutkání napsat o tom, co poslouchá, protože hudba je součástí mého života (myslím si, že nejsem jediná). Chtěla bych udělat další článek, kde bych mohla odhalit písně se kterými se zrovna moc nechlubím a písně české (jsem dost velkej vlastenec).

Každopádně.. Jaké písně patří mezi vaše nej? A proč?




Hobitům se cesty nekříží!

24. listopadu 2015 v 17:11 | Leaness jméno mé! |  Téma týdne
V před- předminulém článku jsem se zmínila o mé výšce, která stále s překvapujícím zjištěním měří 155 cm. V dnešním článku si rozeberu především moje strasti - avšak plně věřím, že to nepotkává jenom mě, ale i mnoho dalších.

Když si tak shrnu celé strasti začínající v centru mé výšce, tak jsem se nejčastěji setkávala s otázkou - Jak je tam dole? ( haha, vtipný). Lidi, i když máte dvacet cenťáku navrh, tak to neznamená, že vám nedám do nosu. Druhé místo patří další překvapivé otázce - Tady někdo mluví? Absolutně nejvíc otázka na světě! Skloňte se a já vám uříznu ouško, miláčkové.

Sranda končí, když vás někdo sejme a omluví se s naprosto dokonalým způsobem - Promiň! Já jsem tě neviděl. ( Děkuju, cítím se opravdu lépe.) Musím však říct, že i malá výška skýtá mnoho výhod - třeba to, že se protáhnete na některé benzínové hajzlíky se zábradlím pro malé děti do 150 cm zdarma!

Známe přátelské pozdravy ( různé poskakování, ťuknutí ramen...) Moje ťuknutí bylo nádherné už jen proto, že jsem letěla jak papír a zastavila jsem se až o zem. To jsem vám nevyprávěla tampónovou srážku, která se mi stala před rokem. Mým dementním spolužákům se líbila přednáška o ... no, vy víte o čem mluvím. Absolutně jsem rostla z toho, jak drželi tampón v ruce a zkoumávali ho z každých stran s otřesnými vtípky. Zkrátka jsem ho ukradla a běžela a je nenapadlo nic jiného, než běžet za mnou. V podstatě jsem srazila holku z nižšího ročníků. S překvapeným výrazem jsem čekala, že by se snad něco stalo jí, když jsem jí silou srazila, jenže její prudérní obličej a stojící postava dokazovala to, kdo ležel.. Ona to rozhodně nebyla.. A taky rozhodně neměla čelo dvakrát větší, že ano.

Nemusím vám zmiňovat o šikaně - kterou jsem brala jako vtip jo. Srandičky s kamarády jsem měla celkem ráda. Jenže, když mě začali zavírat o dva roky mladší človíčkové, tak jsem byla trošku otřesená (respekt je to, čeho se prostě nedočkáte).

Zkrátka naposled vás prosím, aby jste si nedělali srandu z malých lidí a věnovali jim trochu úcty! Nemohou za to! Dík - vaše mladá Leaness!

PS: Je to trapný, co?

Deník zoufalce ( část druhá )

11. listopadu 2015 v 20:33 | Leaness jméno mé! |  Deník zoufalce
Ahoj, ahoj!

Moje nenapravitelná nepravidelnost je opravdu mizerná! Ale mohu se vám ospravedlnit - týdenní divočárna ve škole byla naprosto k neutržení! Co hodina to test + plus nějaké pěkné potící zkoušeníčko u tabule.
Další věc, která mě trápí - Deník zoufalce prostě nemůžu chodit po dnech, proto to rozdělím na části! To bude lepší.


Za prvé: Faux-pas v obchodě prosim vás! Opravdu doufám, že tímto nikoho nepohorším. Pokud ano - tak nahoře je křížek, miláčkové. Je jasné, že ženy potřebují dokoupit zásobu vložek a tak dále. Moje strast začíná u chodu samoobslužné kasy, kde jsem všechno šikovně namarkovala ( holčička z vesnice je velice šikovná) a nakoupené zboží jsem chtěla strčit do tašky tak, aby to nikdo neviděl. Jsem to přeci jen stydlivka! Ale balíček překvapení mi vyletěl z ruky a pěkně se proletěl vzduchem, kde dopadl na zem. Můj vskutku pohoršený a rudý ksicht se rozhlédnul kolem, aby spatřil paní, co obsluhovala u kasy s naprosto smějícím obličejem. Můj pohled se přemístil na klučinu opřený o plastovou lavičku s překvapeným výrazem! Fajn, tohle by mi šlo.

Za druhé: Můj návod jak lovit kluky ( viz. zmíněný v první části ) je opět neúspěšný. Nebo spíše stále neúspěšný. Asi půjdu k ledu a budu dělat mrtvýho brouka (Jo, prostě si dej pohov, otravo). Prosim vás, pánové! Pokud mají být ženy lovkyně, tak jim to ulehčete! Je až úsměvné, jak muži očekávají od žen něco, co by mělo být v schopnostech mužů. (OK, kamarádko, to chce klídek!)

Za třetí: Zjištění, že jsem se znovu zmenšila o dva centimetry ( ze zázračných 157 na 155 cm - tyjo, bloncko, ty to teda válíš!), jsem se oklepala celkem rychle. Avšak, měření hmotnosti - to už je zkrátka jinej problémek! Dámy - moje životní úloha hrát hobita se prostě přežít dá. Sice s občasnými potížemi ( třeba srážka se ?třeťákem? se slovy - jé, promiň, já jsem tě neviděl - je opravdu milá). Nicméně moje stoupnutí na krásnou váhu, mě však trošku udeřilo! K sakru, hobita klidně dělat budu - ale tlustýho hobita ani náhodou! Moje hubené ručičky a nožičky jsou naprosto v normálu. Ale ten pupík. ( Už vidím, jak si mě představujete - malou, ošklivou, tlustou, chlupatou?) Tak JO!

PS: Přemýšlím o článku, kde zvýrazním problémy malinkatých holek s naprosto autentickým názvem!



Dnešního zoufalce chci zakončit zoufalým obrázkem. Prostě tak! Vím, že dnešní část je taková o ničem, ale prostě tak to u zoufalce bývá. Pro dnešek musím zas a opět končit! Takže čusky!

Deník zoufalce ( den první )

1. listopadu 2015 v 18:00 | Leaness jméno mé! |  Deník zoufalce
Ahoj! Ahoj!
Možná jsem se rozhodla udělat krok k tomu, abych dala volný přístup mým myšlenkám, hromadící se v hlavě jako bordel, který jednoznačně patří do koše. Moje životní a pubertální strasti začínají, nebo spíše pokračují a já opravdu nestíhám, protože se cítím unavená a naprosto nepoužitelná.

Za prvé: Měla bych se učit! Dneska jsem (ne)dokončila svůj záznam z četby ( ovšemže potěšení je to, že ho mám odevzdat až koncem týdne) - nepotěšení je však takové, že budu hledat skulinku, kdy a jak ho dokončit a zakončit opravdu bravůrně!

Za druhé: Dneska je neděle a moje každodenní vstávání v pět hodin je konečně za dveřmi! Prázdniny utekly a moje oči pomalu brečí a nudle pomalu zasychají na polštáři ( viz. metoda v článku Strašák pod postelí ). Musím říct, že se snažte vyvarovat nudlím na polštáři - možnost přilepených vlasů na polštáři není zas tak velká senzace!

Za třetí: Když vám to řeknu polopatě... jsem mladá a zatím nezkažená dívka, která se ráda dívá na kluky, jako snad každá holka v pubertálním věku. Avšak! Není to tak, že bych byla nějaká jednoduchá! To nikoliv! Jen hledám někoho, kdo by mi konečně utíral ty nudle a odtrhával vlasy od polštáře. Ale teď k věci! Můj kamarád mi doporučil způsob, který se zdá naprosto směšný! On totiž je!

"Nahoď udici a lov rybičky!"
"Cože?"
" Prostě krm rybičky a pak je posbírej!"

Tak a zkusila jsem to! Zkusila jsem to na toho jednoho kluka a vypadalo to slibně! Naprosto slibně! A nezabralo to.. (Friendzone forever!) Na víc kluků to prosim vás nezkoušejte! To je kekel! Jsme holky! Hrdý a krásný..
Další připomínka! Nejvíc jsem šla do kolen, když mi kamarád řekl, že je to naprosto banální věc jako kakání. Nechápu! Ne, že bych nepochopila, co je banální! Spíš jsem nepobírala to, proč to zrovinka přirovnal ke slovu kakání!

Za čtvrté: Tenhle týden jsem byla po dlouhé době v kině! Světe drž se! PARANORMAL ACTIVITY (haha).
Jelikož jsem od přírody strašlivá hrdinka ( navrhla jsem to já!), tak se samozřejmě opravdu nebojím! (jenom mi sem tam ulítlo sprosté slovíčko, moje zašpuntovaný uši a přivřený oči byly důkazem naprostého hrdinství!) ale nic! Řeknu vám, že když jsem byla sama doma, tak jsem se absolut nebála! ( ehmmm - rozsvícený lampičky )
Ne, teď vážně. Dějově předvídatelný film, nic nového a tak.. Prostě klasika.

Za paté: T - A - N - E - Č - N - Í
Upocená těla, upocené čelo. Mokré vlasy, mokrý záda. Prostě je to dokonalý místo na upocené seznámení! Dobře.. s nikým jsem se neseznámila. Ale fotili jsme se! Mokrou fotku v šatech ještě nemám!
Brr, teď zním jak prase! Budu vám dávat hlášení!

Za šesté: Podzimní deprese - tak zní téma dosti lidí. Podzim je na to jako dělanej! Ještě nedávno jsem při schůzce s holkama řekla... no, cituji " Mám deprese z toho, že nemám deprese."
No řeknu vám, že můj přemýšlivý týden nastává ( nechci psát depresivní, protože mi to zní až moc vážně ).

Shrnutí: Tímto musím dnes opravdu končit. Nevím, zda Deník zoufalce bude existovat každý den, ale mohl by snad každý týden! Stejně je mi jasné, že to nikdo číst nebude! Teda, jenom já.. že ano. :-D
Každopádně imaginárním čtenářům přeji hodně zdaru do nového měsíce a i týdne!
PS: Případné chyby v textu omluvte ( když jsem te puberťačka, ne? )


(zdroj: Weheartit)