Červenec 2015

Strašák pod postelí mě baví

28. července 2015 v 13:38 | Leaness |  Téma týdne
Strašák pod postelí je snad samozřejmá záležitost pro malé dítě, který nemá sourozence ( já teda mám!) a vlastní pokoj sám. Nebo naopak sourozence má, vlastní s ním společný pokoj - vždyť je to jedno, ne? Dětská představivost je pestrá, hrůzostrašná a poněkud drastická - vždycky se snaží přesvědčit mozek, že je to pravda. Jako malá jsem byla poněkud zvědavá, to mi s lehkých způsobem zůstalo do dneška. Představte si zvědavé dítě, co rádo krade horory ze zakázaného šuplíku! Kdyby jste věděli, kolik prořvaných nocí, mokrých polštářů od slz a zaslých nudlí bylo!
V mém jinak pubertálním světe se neberu za strašpytla, protože nespím s rozsvícenou lampičkou ( jenom si zapínám časovač na televzi - ale fakt jenom někdy), neskřípu zubama, jen když slyším nepříjemný zvuk ( to se jen občas podívám za sebe, jestli tam někdo není) a už vůbec nekontroluju něco pod postelí ( mám tam šuplíky)! Doma vychovávám ďábla v podobě čtyřnohé kočky s velkýma očima, které jí v noci svítí! Ďáblova rodina se pozná! Můj smích občas zní jako řvaní ježibaby a na fotkách vypadám jako při posledním stupni vymítání ďábla. (Ale jenom na některých! Jinak jsem celkem pěkný výtvor - díky rodičům.) K sakru, já jsem fakt egoista.
Možná jsem chtěla poukázat na to, že jediní strašidla pod postelí umíme být my lidé. Dokonale strašidelní v jiném ohledu, tak jak nás někdo stvořil. No není to krása? Možná, že můj druhý existenční článek na tomto blogu je krátký a vlastně i o ničem, ale to se prostě tak stává!
Mějte se krásně a užívejte týdne (pracovního a nebo prázdninového jako já!) - Ty závorky mě fakt baví. :-D
Ahoj! ;-)

Činím se čtením!

28. července 2015 v 0:02 | Leaness
Moje cesta k pravidelné četbě začala v roce 2011, kde jsem vytáhla ze zaprášené poličky knížku s datumem vydání 2001. Byla to knížka od Lenky Lanczové - Hořká chuť léta. Pokud jsi dívka v pubertě, která se zajímá o červenou knihovnu, tak musíš tuto spisovatelku znát. Pokud ne a baví tě tento žánr, tak si nějakou knihu přečti. V těch letech jsem se vlastně styděla za to, že čtu něco, co je holčičí. Chápete to, pokud se taky bavíte raději s klukama než s holkama ( proto mám teď dvě nejlepší kamarádky). No, to je jedno. V tu dobu jsem byla vlastně i nadšená, protože mě tvrdý desky a stránky bavily. Dokonce víc než počítač! Za dva roky jsem stihla přečíst skoro všechny Lanczovky. Nelituju toho, že jsem se začetla do knih pro dívky - některé věci vám ty knížky přeci jen dají.


(zdroj : google)

Z Lanczovek jsem přešla na romány pro ženy - romány společné s historii. Knihy, kde všechno většinou končilo šťastně. Nebudu vám lhát, skoro každá dívka si občas ráda přečte něco u čeho může řvát, a nebo se rozplývat nad úžasným hrdinou ( knihy mi zvedly požadavky na kluky :-D ). Oblíbenou spisovatelkou se stala Shannon Drake, knihy končily stejně. Popis hrdinky skoro vždycky stejný, ideál ženské krásy (zlaté vlasy, velké oči, atd.) Tím nechci poukazovat kriticky, knihy mě zabavily a to bylo důležitý.

Po čase mě v knihovně dostihly sestry Brontëovy (anglická literatura). Začala jsem knihou Na Větrné hůrce od Emily. Kniha je krajně depresivní ( chladná krajina, sobeckost, utrpení), ale pokud vám něco takového nevadí, tak je super! Druhá kniha je zase od Charlotte - Jana Eyrová. Knihu jsem si musela dokonce i koupit! Po pravdě.. Jsem krajně na vážkách, protože opravdu nevím, jaká kniha je lepší. Za nějaký čas jsem chtěla porozumět i české literatuře. Alois Jirásek a F.L.Věk se stal jistotou. Národní obrození mě baví. Nevím, co bych vám k tomu mohla říci, snad jen to, že tyto knihy nejsou pro každého. Třeba já do dneška se nemůžu přemoct k tomu, abych přelouskala Babičku od Boženy Němcové. Každý to má jinak - bohužel.

(zdroj: google)


Jsou to skoro dva roky, co jsem přitáhla domů s knihou od Vlastimila Vondrušky a to Přemyslovskou epopej. Do knihy jsem se pustila až během léta a nelituju toho. Kniha je sice obsahově ohromná, ale dobře napsaná. Doma se pyšní Husitská epopej, ale pořád leží v knihovně! Čeká na lepší dny.

Máma před nedávnem přinesla od své kamarádky Hypnotizéra a Písečného muže od Larse Keplera. Ejhle! První krimi detektivka byla na stole a já jsem absolutně nevěděla, jestli mě bude bavit. A ono jo! Brutální vraždy, výborné zápletky.. Musím říct, že jsem se po večerech i bála. ( Nejsem zas takovej posera..)
Mezi další oblíbené knihy patří Dítě číslo 44 od Toma Roba Smitha. Romám z ruského prostředí (1953), kanibalismu ( příběh je inspirován podle Andreje Čikatila). Pokud máte silný žaludek a máte rádi dobrodrůžo, tak se vám tato kniha bude líbit!

(zdroj: google)


Moje sbírka knih pro dnešek končí. Ne proto, že by knihy došly - zkrátka si nechávám nějaké knihy i na příště!
Mějte se krásně a ahoj!